Každé větší město má nějaké čtvrti, i když třeba jejich názvy nejsou oficiální. Před válkou měla i Aš mnoho čtvrtí. Jejich názvy se však po válce postupně vytratili. Sice kvůli orientaci používáme nějaké místní pojmenování, jako "U nádraží", U Kellera" nebo "U radaru", nejedná se však o oficiální názvy.

V době, kdy byla Aš ještě malá obec, jednotlivé ulice nebyly pojmenované. Lidé se orientovali podle pomístních názvů, které vznikli většinou logicky z historie nebo přímo to místo popisovali. Příkladem slovo Anger znamená doslovně louku, pastvinu, nebo prostě zatravněnou oblast. V době kdy Anger dostal své jméno zde skutečně nebylo kromě několika dvorů nic. Protože bylo v Aši málo domů (většinou se soustředili kolem dnešního Goethova náměstí, Karlovy, Moravské a Hlavní ulice), lidem tyto názvy postačovali. S rostoucím počtem obyvatel a tím i domů a ulic v 19. století však bylo rozhodnuto o pojmenování všech dosavadních ulic. Čtvrtě však zůstaly jak mezi lidmi, tak v mapách.

Rád bych zde alespoň stručně představil Aš rozdělenou na čtvrti tak, jak se jich používalo do roku 1945. Bohužel, nikde není psáno, kam až která čtvrť přesně sahala. Řekl bych, že to spíš záleželo na konkrétní potřebě v konkrétní době. Ale centra těchto čtvrtí jde poměrně dobře lokalizovat.




Anger

Nejčastěji uváděné ulice: Hlavní, Neumanova, Annenská, Příkrá, Potoční, Na vrchu a okolí

Anger je jedno z těch nejstarších pojmenování v Aši. Označovalo pastviny mezi dnešními ulicemi Hlavní a Neumannova a přilehlém okolí. Nejstarší historické zmínky natahují Anger (tehdy celý patrně zalesněný) až k Forstu (čtvrť kolem Chebské ulice). Postupem času se však prostor nazývaný Anger začal smršťovat a soustředit právě kolem Hlavní ulice. Stále se však jednalo o velkou oblast mezi Dukelskou ulicí, přes Neumannovu a Hlavní až po Příkrou na západě a od Potoční ulici na severu až po cca hotel Lev na jihu. Jako poslední předválečné centrum bych si dovolil označit bývalé Bismarckovo náměstí (dnes cca v místech parkoviště pod Chilli klubem.

Do roku 1881 na Angeru také existoval rybník Angerteich který byl zasypán kvůli stavbě lázní (cca v místě jižní části Masarykova náměstí) a potok Angerbach, který se do rybníka vléval a potom pokračoval dále do centra.

S klidem ale můžeme říci, že ke Střelnici sahala tato čtvrť jistě, neboť podle ní byla pojmenována i dnes již neexistující škola; Angerchule (dnes parkoviště u Střelnice). Od roku 1853 měli ve svém názvu slovo Anger také tři ulice:
1) Dnešní ulice Neumannova dostala jménem Hintere Angergasse (později jen Angergasse).
2) Dnešní ulice Příkrá nesla jméno Kleine Angergasse, později byla přejmenována na Hoheraingasse.
3) Dnešní ulice Na vrchu se jmenovala Angergasse, později přejmenována na Kegelgasse.

Vily v této oblasti: R. Geipel
Továrny v této oblasti: Adler, Fischer, E. Geipel, Ch. Geipel

Jedna z nejstarších fotografií zachycující Anger, cca kolem roku 1860.
Anger v místech Bismarckova náměstí (cca v roce 1930)
Měšťanská škola s památníkem císaře Josefa II. na Angeru (název čtvrti je na pohlednici přímo uveden)






Forst

Nejčastěji uváděné ulice: Chebská, U nádraží, Nádražní, Anglická, Kotkova, Krátká, Příční, Hvozd, Alfreda Nobela, Skandinávská, U ovčince a okolí

Forst byl možná největší ašskou čtvrtí. To proto, že zahrnoval velká neobydlená území na jihozápadě města. Různé zdroje popisují Forst různě. Centrem byla Chebská ulice od Scheibenu (cca od Nedbalovi ulice) až po Mokřiny. Součástí Forstu ale byly také ulice U nádraží, Nádražní, Příčná, Krátká a dnešní Hvozd. Forst se ale táhl dále. I oblast pohraničí okolo Fleissnerova rybníka (zde byla restaurace Isola Bella) je umisťována do Forstu. V místech, kde se dnes nachází městské rybníky (Březovka a spol.) dříve voda nebyla. Bylo zde několik dvorů a fabrik, které měli Forst přímo jako adresu až do roku 1945. Dnes toto území nazýváme Hvozd a ulice Alfreda Nobela a Skandinávská.

Významnými body ve Forstu bylo bavorské nádraží a ašská elektrárna (obojí již zbouráno), nebo také rozlehlý průmyslový areál rodiny Kirchhoffů (zbyla již jen budova současného Pyramstavu), pila Geipel (bývalá pila, dnes Tesco) a továrna na stroje bratří Netzschů (bývalý Stavomat).

Forst byl značně vybourán v poválečném období. Kromě všech domů a továren v zakázaném pásmu padla i část sudé části Chebské ulice.

Vily v této oblasti: Burgmann, Lindemann
Továrny v této oblasti: HAFA, Hofmann, Kirchhoff, Netzsch, Weissbrod

Forst v roce 1870 (bavorské nádraží a zatím ještě prázdná Nádražní a Chebská ulice).
Lichá spodní část Chebské ulice přežila dodnes.
Forst na vrcholu slávy (cca 1935). Některé z domů však již dnes nestojí.





Neuewelt

Nejčastěji uváděné ulice: Dlouhá, Pivovarská, Tylova (II.), Petra Bezruče a okolí

Neuewelt, neboli Nový svět. Tak se někdy po roce 1780 začala označovat čtvrť kolem Dlouhé ulice, kde vzniklo mnoho nových domů pro nově příchozí textilní dělníky. Ti pracovali buďto přímo ve svých domech, nebo ve fabrice továrníka Klauberta. Ten nechal také některé domy v okolí sám postavit, říkalo se jim proto Klaubertovi domky. Název Nový svět se postupně začal používat pro označování oblasti ulic Pivovarská, Dlouhá, Tylova, Petra Bezruče, části ulice Dukelská a jejich bezprostředního okolí. Klaubertův park (bazén a jeho okolí) také patřil do této čtvrti.

Dá se říct, že Nový svět sousedil na západě se čtvrtí Stein, na jihu s Angerem a Schafloh a na severu se čtvrtí Birnbäuml.

Továrny v této oblasti: Klaubert

Pohlednice s nápisem Neuewelt.
Neuewelt - Dlouhá ulice na začátku 19. století.
Klaubertova továrna na reklamní grafice.





Niklasberg

Nejčastěji uváděné ulice: Mikulášská, Jánská a Hedvábnická

Niklasberg, (také psáno jako Niclasberg nebo zkráceně Niclas/Niklas) byla v minulosti více než jen čtvrť. Oblast, kterou dnes nazýváme Mikulášským vrchem byla v dobách vlivu Zedtwitzů na Ašsku vlastně samostatnou obcí uprostřed obce. Když Ašsko získalo svolení panovníka, aby zůstalo evangelickým ostrůvkem, Zedtwitzové v Aši ustanovili Niklasberg jako vlastní obec, která vyznávala katolictví. Více se o těchto událostech dočtete v téměř každé knize o Aši.

Niklasberg obsahoval samozřejmě dnešní ulici Mikulášská plus ulici Hedvábnickou a již zaniklou ulici Jánská. Protože se zaměřuji především na stavební vývoj Aše, musím doplnit, že z původní ulice Hedvábnická toho moc nezbylo (2 budovy z cca 50). Ulice Jánská byla vybourána kompletně. Všechny domy Niklasbergu měli vlastní číslování, které aby se nepletlo s ašským, používalo před číslem písmeno N.

I poté, co byl Niklasberg začleněn do Aše, jméno pro označování čtvrtě se dochovalo. Na některých českých poválečných a vlastně i pozdějších mapách je uváděno jméno Mikulov. Logicky by to mohl být dobrý překlad pro slovo Niklasberg. Nikdy jsem ho ale nikoho neslyšel použít ani nečetl v žádné literatuře.

Samozřejmě, Niklasberg byl a stále je centrem města a v dnešní době jedním z velice mála geografických orientačních bodů. V minulosti se zde nacházel zámek, místo kterého dnes stojí ašské muzeum, starý kostel sv. Mikuláše, který nahradil ten současný, hřbitov a fara. Kromě kostela, muzea a fary je dnes Mikulášký vrch v podstatě sídliště.

Vily v této oblasti: Korndörfer, Thorn, Unger
Továrny v této oblasti: Müller

Niklasberg na pohlednici.
Mikulášská ulice.
Jánská ulice.





Peint

Nejčastěji uváděné ulice: Moravská a nejbližší okolí

Peint byl jednou z těch úplně nejstarších částí, protože se nacházel velice blízko historickému centru města. Peint v překladu doslova znamená "pastvina". V dávných dobách se tak nazývali louky na místě, kde dnes stojí Moravská ulice. Pastviny jsou původně popisovány jako panské louky Neipperků (Neubergů, pánů z Neubergu/Podhradí).

V pozdější době, kdy se na Peintu začali stavět domy a dvory, získala ulice své jméno; Peintstrasse. Díky tomu byl starý lokální název zachován až do roku 1945, kdy ulice získala české jméno "Na pastvině". I to stále reflektovalo původní význam. Ten se zcela vytratil, když byla ulice přejmenována na Moravskou.

V době industrializace byli malé domky a dvory sbourány a nahradili je továrny a nádherné vily. Troufnu si říci, že celou ulici si v podstatě rozdělili dvě velké ašské průmyslové rodiny; Adlerové a Jaegerové. Ze sedmi hlavních budov patřily tři Jaegerům a tři Adlerům (Adlerové vlastnili masivní majetek od Angeru až po Peint). Nutno říci, že Moravská ulice byla kdysi o něco kratší než dnes. Začínala až cirka u Zámeckých schodů.

Peint sousedil se čtvrťmi Anger, Stein, Niklasberg a Wiesenthal.

Kromě třech dochovaných vil je dnes Peint panelové sídliště.

Vily v této oblasti: E. Adler, R. Adler, C. F. Jäger, Jäger, Kirchhoff
Továrny v této oblasti: C. F. Jäger, Adler

Již před válkou zbouraný dům. Dnes zde stojí krásná vila Jäger (roh s Poštovním nám.)
Peint v době největšího rozkvětu.
Masivní areál Jägerovi továrny.






Westend

Nejčastěji uváděné ulice: Selbská, Langerova, Langerovo náměstí, Pražská, Tylova (I.), Hněvkovského, Vrchlického, Spielgasse, Prexweg, Prex

Westend, známý také jako Wild-West (Divoký západ) nebo ve starších dobách Tellviertel, byla jedna z nejnovějších, dá se říci že zcela nejnovější část Aše. Rozkládala se v nejzápadnější části města, zcela na hranici se SRN. Hlavní část této městské čtvrti obsahovala 95 domů, které podle mého počítání mohlo obývat 300-400 lidí. To je velikost menší obce. Já pro vlastní potřeby k Westendu přidávám ještě domy českého Prexu, což je navíc asi 5 dalších dvorů. Westend tvořil jednotný celek s částí obce Wildenau na bavorské straně.

Původně Westend tvořila pouze malá budova staré celnice a restaurace střeleckého spolku Tell. Od začátku 20. století zde však začali růst moderní generační dvoj- a trojdomky a nakonec i bytové domy. Byla zde také postavena velká budova československého celního úřadu. V blízkosti se nacházelo proslavené ašské koupaliště a pramen Selbského/Račího potoka.

Westend kompletně padl za oběť komunistickému režimu v 50. a 60. letech 20. století, když bylo Ašsko uvězněno do zakázaného pásma. Celých osm ulic, kolem jednoho sta domů, bylo zbouráno. Jediné co zůstalo stát byly celní budovy. Ty se totiž ocitli na druhé straně pásma a bez využití chátraly až do roku 1990. Obě dvě byly zbourány těsně předtím, než byl znovuotevřen hraniční přechod do Bavorska. Zajímavé je, že všechny domy za čárou (ve Wildenau) stojí dodnes, i když budovy německého celního úřadu již nemají využití.

Dnes na místě Westendu stojí kasino přetransformované z budov česko-německé celnice, dvě obchodní centra s dalším kasinem a vietnamská tržnice. Připravuje se zde projekt průmyslové zóny.

Z Westendu existuje jen velice málo fotografií. Některé ulice jsou zatím zcela nezmapované.

Ulice Hněvkovského a Vrchlického. Jedna z mála fotografií zachycující Westend.
Budovy československého celního úřadu.
Restaurace Tell.





Wieden

Nejčastěji uváděné ulice: Kostelní, Radniční náměstí, Husovo náměstí, Školní, Radniční schody (Jägerstiege), Saské schody, spodek Kaplanky, spodek Graben

Wieden, často také jako Widem, byl pravděpodobně nejstarší částí našeho města. Jednalo se o jeho nejstarší známé centrum. To se rozkládalo na Radničním vrchu a zahrnovalo ulice Kostelní, Školní, Husovo náměstí a Radniční náměstí, spodní část Kaplanky a pravděpodobně i spodní část Graben (Na příkopech).

Wieden byl z velké části církevní oblastí. Stál zde kostel sv. Ludvíka, později evangelický kostel nejsvětější Trojice, evangelická škola, diakonát, rektorát, kantorát a domy s byty pro církevní zaměstnance. Také zde stála stará radnice. Historické prameny také hovoří o zedtwitském sídle. Od kostela vedla cesta přímo na evangelický hřbitov. Později na Radničním vrchu vyrostla Singerova továrna.

Dnešní centrum města se přesunulo spíše více na jih. Ve Wiedenu stále stojí budova nové radnice, Singerova továrna, tři evangelické domy, jeden dům z původní zástavby a socha Martina Luthera. Evangelický kostel, škola, většina z Radničního náměstí, Školní a Kostelní ulici byli srovnány se zemí.

Továrny v této oblasti: Singer

Pohled na Wieden od severu.
Stará radnice a Lutherova socha.
Nová radnice a evang. škola.





Wiesental

Nejčastěji uváděné ulice: Saská

Jménem Wiesental (někdy také Wiesen-Thal) se označovala oblast kolem Saské ulice. Začátek byl někde circa u bývalé plynárny, kde silnice dříve vedla jinak než dnes (přes Radniční vrch) a konec přibližně u dnešní čističky odpadních vod. Tato oblast byla původně pouze louka. Je zde zmiňováno několik mlýnů, které však na začátku 20. století museli ustoupit rozšíření silnice do Podhradí.

Wiesental sahal kdysi na jihu až k Peintu, na západě sousedil s možná úplně nejstarší čtvrtí Wiedem, na severu s novější čtvrtí Bethlehem (Betlém) a pravé straně ve směru do Podhradí se říkalo Hain.

Největšího rozkvětu se Wiesental dočkal také až v době industrializace. Vyrostlo zde množství továren (Wagner, Künzel, Kirchhoff, Korndörfer ad.). Ve své době zde bylo velice populární kluziště Cap Wien, které se nacházelo za bývalou plynárnou. U dnešního dvora ČSAD se také nacházeli velké garáže firmy Küs.

Po válce, samozřejmě stejně jako v jiných částech města, i zde proběhlo velké bourání. Padlo několik továren a množství domů.

Vily v této oblasti: Stein
Továrny v této oblasti: Wagner, Künzel, Korndörfer, Kirchhoff, Grötsch & Hausner

Pohled do Wiesentalu od školy.
Starý průhled Wiesentalem.
Cap Wien - oblíbené kluziště ve Wiesentalu.